Pokračuju v boji ...

21. dubna 2014 v 20:52 |  Já a můj vegan život
Zdravím Vás :)

můj boj s Anou stále pokračuje.
Je neuvěřitelné jak hluboko má svoje drápy v mém těle.


Člověk by řekl, že už může být jen dobře...
... tohle je, ale nejspíš boj na celý život.

Veganství byl takový bod, který mi dával jistotu, že nebudu tlustá. (Slyšíte v tom tu nenávist ke svému tělu?) Tím nechci říct, že jsem to dělala jen kvůli hubenosti, ale je fakt, že to je jeden z těch hlavním důvodů.
Když si okolo toho zjišťujete všechny ty věcí, udělá se vám blbě ze šunky, vajíček, mlíka a všeho k tomu spojeného. Jen já asi s veganstvím teď moc žít nedokážu.
Snažila jsem se a veganská strava mi ve všech ohledech až v jednom vyhovovala.
Nevyhovujicí byla v tom, že jsem na veganské stravě hubla.
Se svým doktorem jsem byla domluvená na 50 kilech nejmíň, že níž už nepůjdu. A za necelých 14 dnní na veganský stravě, jsem zhubla a dostala se pod 50 kilo.
Doktor ihned zasáhl a donutil mě, alespoň něco z neveganské stravy jíst.



Docela mě děsí, to co se mi odehrává v hlavě.
Jeden den je mi jedno co všechno jsem snědla a druhý den zkoumám své tělo, chytám se za "špeky" a říkám si, že jsem tlustá.
Asi to semnou bude pořád, stejně jako sebepoškozování... nikdy se z těhle nemocí doopravdy nedostanu. Je to jen o tom, že musím být silná, bojovat a nevzdávat se.
Je mi jasný, že dny s jidlem se mi budou střídat, ale doufám, že těch dní kdy se budu chytat za špeky bude míň. Taky je mi jasný, že ne vždy budu natolik silná, abych nesáhla po zapalovači a nespálila se. Ne vždy dokážeme být silný, že?



Taky váhám v jedné (podle mě) podstatné věci.
A tak by mi udělalo radost, pokud někdo máte zkušenosti nebo jakýkoliv názor, aby jste se semnou o něj podělili.
Odjakživa trpím depresemi. Za těch pár let jsem si zvykla, že jsou mou součástní, ale v nemocnici do mě začali cpát antidepresiva.
Neříkám, že mi nepomohli, v určitým ohledu jo, ale myslím, že mají velkej vliv na moje vzpomínky, protože jsem některé věci začala zapomínat.
Zdá se mi, že ze mě dělají jinýho člověka (určitých věcech), je jasný, že mi mají pomoct mít "lepší náladu" (nevím jak jinak to nazvat), ale... prostě to moje "šílenctví" myšlenek které se mi odehrávali v hlavě, jsem měla zvláštním způsobem ráda.
A prostě jsem to byla já. A když už se tolik myšlenek v mé hlavě neděje... jsem nesvá.
Mluvila jsem o tom se spoustou lidí, kteří antidepresiva užívali/užívají a někdo mi říká, že jsou dobré, že pomáhají... ale pak jsou tu lidi, kteří mi říkají, že se po nich změnili... že to prostě nejsou oni. A já se doopravdy bojím, že ze mě udělají jinýho člověka.
A tak nastává ta otázka, brát antidepresiva... nebo nebrat?

Mějte se krásně :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 13. května 2014 v 15:35 | Reagovat

přeju hodně štěstí a hodně silnou vůli ve tvém boji, hlavně se nevzdávám a mít o koho se opřít!!!

2 Bazz Bazz | 9. října 2014 v 16:39 | Reagovat

Ahoj, tady Bazz z http://godisbusy.blog.cz/ jen tak random jsem si řekla, že zkusím vygooglit svůj starý pro-ana blog, kouknout se na své staré já, a našla jsem komentář od tebe. Že jestli se vrátím. No, nevrátila jsem se, a vidím, že stále bojuješ, že blog stále existuje. Jestli tě zajímá nějaký report z mého života, jsem veganka, ale nehubnu, i když donedávna jsem byla se svým tělem spokojená, ještě tak tři kila zpátky. Vážím teď 63 kilo, a to hlavně protože jsem začla hrozně pít. Tak třikrát týdně jsem se chodila opít, a dost se to podepsalo. Snažím se teď ale žít zdravě, nepít už, cvičit a jíst správně, doufám, že k aně už se nevrátím. Už jsem přeci velká holka. Držím ti palce, ať už se taky nikdy nemusíš vrátit. Měj se krásně, posílám polibek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama