Já a můj nový život aneb bojuju s Anou

18. března 2014 v 12:16 |  Já a můj vegan život
Chtěla jsem napsat něco jako "Ahoj mé porcelánové panenky", ale tímhle jsem si prošla a nechci to už za žádnou cenu zpátky. Takže snad jen Ahoj.

Od posledního článku se toho událo až překvapivě moc.
Všechny předešlé články jsem odstranila a nechala tady jen ten poslední z prosince. Asi proto aby mě varoval, ukázal mi čeho všeho jsem byla schopná a moje pamět, aby mě díky tomu článku vrátila zpátky do nemocnice na oddělení psychiatrie C a následně ještě na oddělení psychiatrie D.


Ano, moje posedlost jídlem a "kamarádkou" Annou mě dostala do nemocnice.
Moje tělo jeden víkend rezignovalo a odmítalo mě poslouchat.
Nedokázala jsem vstát z postele a dojít si na záchod byl pro mě obrovský problém.

Nechci, aby jste si mysleli, že stojím o nějaké smutné výrazy a lítost. O to tu opravdu nejde. Chci jen upozornit, co s vašim tělem a psychikou Anna udělá.
Ano, je krásné být hubená, všemi očmi sledovaná. Je to skvělý pocit, ale co ta druhá strana, kterou nevidíte? Odpírání si jídla končí katastrofálně a smrt neni hloupé strašení.

Na psychiatrii jsem strávila něco přes měsíc.
První jídlo které mi bylo narváno do úst, byli 2 meruňkové koblihy a puding srdíčko.
Každý den nutry drinky. Moje břicho bylo nonstop nafouknuté, připravené k prasknutí a smutné na tom bylo, že po množství jídla po kterém jsem byla nafouknutá a myslela jsem, že prasknu, bylo množství jídla, které člověk normálně má skonzumovat.

Jasně, první dny jsem odmítala veškeré jídlo, potom došla trpělivost a jídlo bylo do mě nucené, denně u mě seděla sestřinka nebo doktorka a sledovala jak jím. Po jídle 20 minut seděli a zkoumali co dělám, půjdu to vyzvracet nebo ne?
Ana s bulimií jdou ruku v ruce.

Trvalo něco kolem dvou týdnů než jsem si uvědomila, že mám doopravdy problém.
A v té chvíli nastal boj, chtěla jsem jí přeprat, říct už tě nepotřebuju a už ani nikdy potřebovat nebudu! Tohle je ovšem směšné, Ana je totiž tak silná a drží se zuby nehty a vysává vás, že jí nikdy ze svého života úplně nevymažete. Pořád někde hluboko bude schovaná a bude čekat na tu chvíli, kdy budete nejvíc zranitelný.

Jsem doma už pár dnů a pořád se do nějakého jídla musím nutit, i přesto že ho moje mysl odmítá, sním ho... a jsem na sebe pyšná, že jsem Anu zase jednou překonala.
Jsou dny kdy jim a je mi to jedno, potom jsou dny kdy jim i přesto že nechci, hlavně kvůli lidem, kteří mě mají rádi a potom jsou dny, kdy jídlo do sebe vyloženě nutím..., ale věřím, že jednou to bude už jenom jezení a sport. Nic kolem toho. Žádná Ana. Určitě to jde...

Když jsem byla v nemocnici nastala změna, odmítala jsem maso, zajímala jsem se jak to chodí na jatkách a jestli je pro nás maso doopravdy tak důležité. A ejhle... NENÍ!
A tak jsem se v nemocnici stala vegetariánkou, což pro mě nějaká razatní změna nebyla, protože jsem na maso nikdy nebyla.
Vážně jsem někdy byla tak naivní, že jsem si myslela, že zvířata hladí po čumáčcích, pěkně se o ně starají a potom je v klidu a míru zabijí a nebo jsem tu pravdu nechtěla vidět a byla jsem dá se říct sobec? Pravda je taková, že se o zvířata vůbec pěkně nestarají, celý život žijí ve "vězení" nemají pohyb který potřebují a jediná vyhlídka, která je čeká je smrt... a to jen pro potěšení lidí, kdyby lidé přestali prahnout tolik po mase, které nepotřebují, zvířata by si mohla užít plnohodnotný život který si zaslouží stejně jako my si také zasloužíme žít.

Ale to jsem začala řešit věci o kterých chci psát jindy.
Tudíž v nemocnici jsem byla vegetarián a byla pyšná, že odpočuji z řady, že jsem konečně přišla na tu pravdu, kterou ostatní nechtějí vědět.
Když jsem byla propuštěná z nemocnice začala jsem se zajímat jestli toho nedělám málo a samozřejmě, že jde vždycky dělat ještě něco. Nejde jenom o krávy, telata a býky kteří žijí v hrozných podmínkách, slepice, norkové, opice atd...
A já nechci být člověk, který tohle svinstvo podporuje a kupuje mléčné výrobky, vajíčka a maso. Řekla jsem NE! a stala se veganem.

A tento blog bude o životě s životním stylem veganství. Spousta lidí totiž žije v domnění, že vegani jí jen zeleninu, ovoce a semínka. Což není vůbec pravda, veganská kuchyně je chutná, rozmanitá, barevná, veselá ... a také zdravá!

Podle mého úsudku, to že jsem se stala vegan, bylo moje nejlepší rozhodnutí vůbec.
Zamyslete se jestli chcete podporovat smrt, když to jde i jinak.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 18. března 2014 v 21:09 | Reagovat

Ahojky....taky jsem dřív zkoušela jáhlovou kaši, ale jak říkáš nakonec jsem ji musela míchat s ovesnými vločkami, abych ji dojedla:-)...zatím jsem se kašičky ještě nepřejedla, ono hodně pomáhá, že jde udělat na neskutečný množství způsobů:-)...a já v ní mám jistotu, že mně zasytí až do oběda a o to mi jde....když jsem si třeba zkoušela děla palačinky, tak ty mě zasytily na 2 hoďky a pak konec:-/:-)....děkuju za pochvalu pokroku...jsem ráda, že se to krásně hnulo...:-)....pěkně zpevňovat zpevňovat:-)...koukám, že ty už sis s PPP taky pěkně užila co?:-/...jo to strašná pavučina lží...:-/....člověk jde jak omámený za vidinou dokonalosti a štíhlosti a nejdnou zjišťuje, že nemá nic jinýho než tu zoufalou potřebu myslet na jídlo!:-/:-(...hnus hnus hnus..

2 Slečna A. Slečna A. | Web | 19. března 2014 v 17:44 | Reagovat

Mně jáhlová kaše chutná sama o sobě :) Taková oříšková chuť :) Samozřejmě než ji uděláš, musíš jít 3x přeprat horkou vodou, aby nebyla hořká :) Já jsem hrozně na ty kaše, taková má láska mezi jídly :D Společně s dalšími jídly na seznamu :D

Gratuluji k boji s Anou a přeji hodně štěstí v boji následujícím. Co se týče toho být veganem, asi takhle - brát ti to nebudu, ale vím, že já bych s tím měla problém. S vegetariánstvím taktéž. Jak nejím maso, jsem mrtvá, nedokážu si to nikde jinde nahradit.
Taky se mi nelíbí, jak s těmi zvířaty zachází. Ale vzdát se masa prostě nedokážu. Ačkoliv se občas snažím hledat zdroje bílkovin i jinde!

3 Nii Nii | Web | 19. března 2014 v 20:18 | Reagovat

Ahojky..vidím, že jsi to měla složité, ale budu držet palce, ať ti to jde takhle dobře dál! Dostaneš se z toho! Hlavní je, aby jsi byla zdravá a spokojená.
Nemám nic proti vegetariánství, ale veganství se mi zdá už moc - to bych nedala :D mám ráda vajíčka i mléčné výrobky, takže to by pro mě byl asi problém. Maso, kdyžž můžu, tak jím jen kuřecí, jiné mi moc nechutná :/ ale vím, určitě se zvířaty nezachází dobře. Ale co kosmetika? Testování na zvířatech..to je to samý! Takže já spíš omezím tohle a kupuju jen výrobky testované jiným způsobem. Vlastně se mi to zdá horší. Zvířata hned nezabíjí, jen zkouší, co vydrží a oni se tak musí trápit mnohem víc a dýl. Ale všechno je to hnus -_-

P.S. Ne, do pití vody se většinou nutit nemusím. A včera mě bolela hlava, tak jsem se snažila pít ještě víc :D ale moje rekordy jsou mnohem výš :D

4 Estella Estella | Web | 21. března 2014 v 13:42 | Reagovat

Moc zajímavé články - ten z loňska, i ten z letoška. Jsem ráda, že se ti v hlavě něco "pohnulo" a zabojovala jsi. Pokud ti bude veganství vyhovovat, proč ne. Já ho zkoušela a zjistila, že to pro mě není, ale maso taky nejím moc často. Hlavně dávat tělu vitamíny a látky, co potřebuje, od toho se pak odvíjí i psychika. Doufám, že se ti ten boj povede vyhrát úplně a bude líp! Já bych začala změnou jména. Dog Ass nezní zrovna pozitivně...;)

5 just-work just-work | Web | 21. března 2014 v 17:54 | Reagovat

Držím palce! A už se těším na nové články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama